Jdi na obsah Jdi na menu
 


Benátky: hra na kdyby - mohli jsme být pod 100

15. 5. 2008

Benátky 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18   Suma   Stableford
par 5  4  3  4 5  3 3  4  5 5 4 3 4 5 3 3 4 5   72    
Kryšpín 8 6 4 4 11 6 5 5 7 8 6 4 5 7 3 6 6 9   110   35
Žamboch 10 7 7 8 8 9 3 5 7 8 8 3 7 8 6 3 7 7   121   32
Popelka 6 6 5 8 8 3 12 6 7 10 7 4 7 8 4 8 4 8   121   19

Na prvních čtyřech jamkách (poté, kdy jsem se musel vracet ostrým během do auta pro zapomenutou rukavici a pak to vydýchával vždy společně se pokaženým odpalem) si Kryšpín vytvořil na mě náskok deseti ran, který v podstatě udržel až do konce a tím vyhrál. Nepomohly mi ani tři pary, ani několik skvělých odpalů  v druhé devítce. Naopak špatné závěry 10. a 11. jamky, (první jmenovanou jsem hrál čtvrtou ránu na green, ale spadl do bunkeru, druhou jsem byl na greenu třetí, ale pak přišlo 5 „povedených“ patů) mou snahu zbrzdily. Kryšpín se zaskvěl úžasným chip-inem na čtvrté jamce a pěkně zasaženým greenem na vodní patnáctce. Tam dokonce polechtal i naše nervy, když přihrávku k jamce poslal úplně na druhou stranu greenu, ale i odtamtud se mu podařilo nečekaně zaskórovat.  Popelka se „utopil“ ve vodním světě. A to i přes to, že na první vodní šestce zahrál par, když jeho drive spadl do bunkeru pod greenem, ale podařila se mu pěkná přihrávka z písku  k jamce. To bylo však naposled, kdy mohl být se svou ranou přes vodu spokojený. Doplatil hlavně na sedmou a šestnáctou tříparovku, kdy zahrál společně dvacet ran. Nejhezčím zjištěním celého turnaje byly naše povedené rány na téměř dvousetmetrové dvanácté tříparovce a skutečnost, že pětipary přestávají být hrozbou a naopak v nás sílí důvěra v to, že na nich můžeme bodovat.